Ke konci roku 2003 jsem si doma při dlouhých zimních večerech povídal s otcem a jeho sourozenci o rodině, časech uplynulých, co všechno prožili a já si uvědomil, že toho moc o svém pradávném původu moc nevím, nejstarší vzpomínky strýců a tet byly tak do období II.světové války…..
…..doba uzrála a já jsem se pustil do pátrání.
Chtěl bych svou práci na rodokmenu, rodu a původu věnovat svému otci a jeho sourozencům.
Rovněž bych se časem chtěl o svou práci poděli se všemi, kteří jsou ve vztahu vzhledem k předkům příbuzní a přitom o tom ani neví.
Samozřejmě bych toto vše rád přenechal i svému synovi, aby sám znal KDO je a ODKUD přichází.
V první fázi jsem se začal ptát svých žijících rodičů, sourozenců svého otce a jiných známých i neznámých z rodné obce mého otce.
Přečetl první knihu o historii obce Chlebičov ( moc toho díky II.světové válce nezůstalo ).
Navštívil první hřbitovy v okoli.
Po několika týdnech jsem měl údaje o nejbližších příbuzných.
Můj dědeček sám zplodil 15 dětí, z toho 6 synů, přímých pokračovatelů rodu.
Těchto 6 synů zplodilo opět 6 synů.
Jednim z nich jsem já.
Jmenuji se Daniel Šupík a rovněž i já mám syna, který se jmenuje Michal.
Mám i dceru Kateřinu.