Rod

Uplynul další rok a já opět trochu pokročil v pátrání….

Můj příspěvek pro Vás nyní postihuje úsek od roku 1492 do roku 2007, tedy dobu velmi rozsáhlou.

Ne vždy zcela doloženou doklady, mnoho se díky válkám a katastrofám nedochovalo.

Co se však dochovalo a já jsem to doposud nalezl, předložím. 

První období vzniku našeho rodu lze mapovat z historických podkladů a pramenů literatury velmi útržkovitě.

Přesto se pokusím popsat místa, různé období, kde se Šupíci vyskytovali a snad i v mnoha případech vyskytuji. 

Jak, kdy a kde se sedlák či rytíř jménem Šupík objevuje poprve v českých zemích je předmětem několika hypotéz. 

Nejstarší důkaz o existenci Šupíků v Čechách jsem nalezl v urbáři Pardubického panství, kde je v obci Komárov ( obec na cestě mezi Dašicemi a Holicemi, dnes součást Dolní a Horní Rovně) zapsán Václav Šupík,  Jan Šupík a jednou jen Šupík 

Urbář byl vyhotoven na základě požadavků nového pána – Viléma z Pernštejna.Jedná se asi o otce a dva syny.

[II. fol. 77.] Ves Komárov. XXVIII.

 V tej vsi jineho není než toliko úrok peněžitý na český peníz.

Burian (Martin Burianů) i lán mminus prutu.   

Pavel Matys (Petr Bouzek) j lánu, iij prutu.  

Martin Racek (Vaněk Vencák) j lánu a iij prutu.

Havel Lauman (Vašek Šupíků) i lán j prutu.

Vaněk hrnčíř (Janásek) lán iii pruty.

Jíra Řepík (Martin Macasů) j lánu ii pruty.

Král iii čtvrti minus j prutu.

Havel Menšík (Bílek) j lánu j prutu, luka od Dašic.

Jan Halama (Jíra) j lánu ii pruty, iii čtvrti bez j prutu, městiště.

Jíra Matysův (Martin Krška) prut.

Šupík (Matěj Koudelka) iii čtvrti j prutu.

Janek Haškuov (Jan rychtář) i lán i prut.

Štuček (Vašek Houževnej) iii čtvrti i prut, ii pruty od Dašic.

Jíra Kolíska (Jan Fizák) iii čtvrti minus prutu.

Pavel Kostečka (Vašek Pleskot) i lán i prut, městiště, zahradu, luka od Dašic.

Rychtář iiij prutu, ii pruty od Dašic.

Libánskej z Pardubic iii pruty.

Štěpán Štěch (Jan Šupík) xix prutů.

Obec z kostelního platí o sv. Jiří viiii gr. o sv. Havle též.

Kněžští:

Juon krajčí (Blažek Šárovců) zahradu, prut od Dašic.

Dušek zahradu, kněžskou roli.

Rychtář kněžskou roli.

Suma úroku sv. jirského xviij ss viiij gr. ij h, (xvii ss xxv gr. iij h.)

Suma úroku sv. haveského tolikéž.

Příchodem pánů z Pernštejna do nížiny polabského oblouku zde totiž odstartoval postupný a složitý proces přerodu, na jehož konci stál vyspělý, strukturovaný, režijní velkostatek, jak co územního rozsahu, tak co do čistého výnosu z podnikáni.

Zdárné fungování celého složitého soustrojí, jakým šlechtický velkostatek nepochybně byl, by nebylo vůbec myslitelné bez vrstvy specializovaných profesionálních úředníků, řemeslníků, sedláků ,rytířů a vůbec všech, jež svými schopnostmi a zkušenostmi pomáhali udržet celý systém v chodu.

Doba asi od 1491 do roku 1560, tedy doba, kdy bylo pardubické panství v držení pernštejnského rodu, proběhlo mnoho událostí ustící ve svém důsledku k vytvoření typického modelu šlechtického velkostatku rané fáze

Na tomto procesu mělo nemalý podíl právě ustavení dobře fungujícího úřednického aparátů a jeho obsazení těmi správnými lidmi.

Zda náš předek přišel z pány z Pernštejna ( tedy zda se zde objevuje v této době), či již zde působil a nebo přišel odjinud, to nemám nijak doloženo pro nedostatek jakýchkoliv dokumentů.

Jisté je jen jedno ( doloženo doklady), v roce 1495 byl zapsán v obci Komárov.

Zdaleka ne každé panství umožňuje povahou a množstvím dochovaných pramenů pouštět se do nějakých detailnějších rozborů.

V případě Pardubic však to je částečně možné, mnohem horší je situace v dochovaných pramenech jiných obcí, kde se všude náš rod vyskytoval.

Velkostatek Smečno – panství rodu Martiniců a velkostatek Stará ves ( nad Ondřejnici) – panství rodu Podstatských. 

Rád bych zde zmínil alespoň krátce nejdůležitější dochované prameny použité v této knize.

Pro nejstarší období jsou to dva dochované urbáře panství :

                Pardubické,inv.č.4102 – kniha 1511,inv.č.4098 – kniha 1507, dále

registra svatebních smluv inv.č.4108 – kniha 1517,  

dále tzv.registra rybničná,  

trhová kniha založena roku 1515. 

Nemalou měrou jsou důležité knihy církevní – zádušní registra inv.č.4111 – kniha 1520,inv.č.4112 – kniha 1521. 

Další knihy byly k dispozici jen na mikrofilmech, inv.č.14/kniha 13/mf 1 do roku 1503,inv.č.15/kniha 14/mf 2 do roku 1593,inv.č.17/kniha 16/mf 3 do roku 1617,inv.č.18/kniha 17/mf 4-5 rok 1651,inv.č.19/kniha 18/mf 5 pokračování roku 1651. 

Dále jsem postupně pročetl matriky Pardubice,

ř.k.fara Dašice,

ř.k.fara Chrudim,

ř.k.fara Staré Čivice,

ř.k.fara Staré Ždanice a soupis evangelických matrik. 

 Staré Ždanice, Staré Čivice, Komárov a obec Orel byly jediné obce, kde se rodové jméno Šupík v této vzdálené době objevovalo.
 

Od roku 1491, kdy Vilém z Pernštejna koupil pardubické panství, se v jeho držení vystřídali celkem tří generace pernštejnského rodu.

Až do své smrti roku 1521 tu vládl již zmiňovaný pán Vilém.

V roku jeho skonu podědil českou část rodových držav s centrem na Pardubicích mladší ze dvou synu Vojtěch ( +1534).

Po roce 1534 se opět spojil všechen rodový majetek v jedněch rukou, v rukou Jana z Pernštejna.

V posledním období od Janovy smrti ( +1548) až do nuceného prodeje panství královské komoře patřily Pardubice Janovým synům, Jaroslavovi ( +1560), Vratislavovi (+ 1582) a Vojtěchovi ( +1561) z Pernštejna.

Prakticky po celou tu dobu měly Pardubice mezi ostatními pernštejnskými statky významné postavení, které do značné míry zapříčinilo i jejich v mnohém ohledu specifický vývoj.

Není účelem zkoumat uvedené souvislosti, ale tato odlišná úloha Pardubic v rámci pernštejnských rodových držav v mnohém ovlivnila i zdejší správní systém a v mnohém i náš rod, rod Šupíků v Čechách.

Nicméně v době kdy Vilém z Pernštejna přicházel do Pardubic tu toho mnoho nenašel.

To vše museli Pernštejnové vytvořit.

Některé služebníky či poddané si pán Vilém s sebou přivedl již z Moravy,

Většina objevujících se posléze na Pardubicích pocházela z řad rytířstva.

Chtěli-li Pernštejnové získat do svých služeb schopné jedince z řad nižší šlechty, museli jim zajistit samozřejmě odpovídající materiální zajištění.

Dělo se několikerým způsobem.

Již pán Vilém z Pernštejna začal systematicky zprostředkovávat spřáteleným rytířům koupi menších statků.

Tento postup měl jednak zajistit majetkovou držbu v blízkém okolí dominia pro případné služebníky, jednak pokládal základ budoucím klientským vazbám velmože k okolním rytířským rodům. 

Pro náš rod je z nedostatku starších dokladů nesnadné zjistit, zda již zde byl náš předek usazen a nebo zda přišel v době pána Viléma.
 

V roce 1495 je zde již usazen a má děti – minimálně dva synové jsou uvedeni, avšak již je na jejich statcích jiný hospodář – znamená to, že již v tomto roce zde nebyli Václav a Jan.

Jen samotné jméno Šupík je zde uvedeno na gruntu – bez křestního jména.

Byl to náš praotec v Čechách?

V první revizi nejstaršího urbáře z let 1507 – 1508 se v obci Komárov již jméno Šupík nevyskytuje.

Objevuje se v urbáři z roku 1503 obce Staré Ždanice, ale psáno za vsi. 

Snad to znamená, že koupil novou půdu či dostal.

Jméno je však uvedeno Václav Šupík.

Co se dělo z Janem prozatím nemám nalezeno. 

Odkud si přinesl jméno „ Šupík“ je prozatím jen předmětem hypotézy. 

Důležité je, že mezi mnohými Jiříky, Matěji, Johany je již v roce 1495 psán jako Václav a Jan Šupík.

To, že odešli z obce Komárov může mít více příčin, nový pán, nové možnosti, svatba,víra – nebyli katolíci, nemoc – hodně v té době rozmáhající se mor…

Další jejich pohyb je prozatím nedoložen.

Důvod?...

Jednoznačný, historický zmatek mezi šlechtou a církvi, které nakonec vyústilo v další válku, tentokrát třicetiletou.

Když skončila třicetiletá válka a poslední vojáci cizích žoldnéřských armád opustili Čechy, byl obraz země žalostný. 

Mnoho měst a vesnic bylo za války vypáleno, mnoho domů pobořeno.

Lidé, kteří se báli stejně císařských žoldnéřských vojsk jako cizích, utíkali před blížícími se armádami do lesů a odnášeli co se odnést dalo.

Třicet let války mělo přirozeně pro zemi hrozné následky. 

Počet obyvatel Čech klesl z necelých dvou milionů ani né na jednu polovinu.

Nebylo možné uvést jediného města ba ani jediného hradu, který by nebyl vypálen za poslední války – Albín.B „Miscelanea historica regni Bohemiae“I,cap.VII,str.63 a

Slavík Fr.“O popisu Čech po třicetileté válce“str.26,Praha 1910.

Města, která byla kdysi střediskem obchodu a řemesla byla vylidněna.

Nejtíživěji dolehly následky třicetileté války na poddaný lid.

Vesničané se bránili, mnozí však zhynuli, jiní odešli a opustili svá hospodářství.

V některých částech země středních a východních Čech byla místa, kde bylo opuštěno na 70% všech hospodářství.

Nejen hospodářství byla pustá, ale také kostely zely prázdnotou.

To se samozřejmě nelíbilo katolické církvi, protože tím přicházely o příjmy do svých kasiček.

Rozhodli o nápravě, byl vypracován soupis poddaných podle víry a spolu se šlechtou zmapovali roku 1651 poddané po větší části České země.

Habsburkové využili plně svého vítězství na Bíle Hoře a vydali pro Čechy – Obnovené zřízení zemské r.1627.

Stavové tak pozbyli svého starého práva volit krále.

Po porážce stavovského povstání probíhala rekatolizace země daleko rozhodněji než předtím a církev hrála mnohem významnější úlohu v politickém životě země.

Druhým stavem měl být stav panský, třetím stav rytířský a čtvrtým stav městský.

Nekatolickým úředníkům a správcům statků byla dána lhůta 6 neděl, kdy se měli rozhodnout, buď přestoupit na katolickou víru nebo se vystěhovat ze země.

Vrchnost měla pokračovat na svých panstvích v rekatolizaci,ustanoveno na sněmu r.1650.

Měly se postarat o to, aby protestantský duchovni byli vypuzeni, aby se nekonaly schůzky nekatolíků s exulanty, kteří přicházeli tajně do země a přinášeli s sebou protestantskou literaturu.

Stavovský sněm z roku 1650 dospěl k závěru, že vedle donucovacích prostředků k převádění na katolickou víru je třeba použít i prostředků propagačních. 

Bylo nutno kostely a fary opravit a k tomu potřebovali peníze.

Od koho je brát?

Od poddaných….

….proto ten soupis podle víry z roku 1651. 

V tomto soupise se na území českých zemí objevuje jediný

zástupce našeho rodu.

Opět je to Václav Šupík, snad potomek Václava Šupíka z Komárova,

v obci Orel, kraj Chrudimský.